Se zavedením celní unie mezi Tureckem a Evropskou unií (EU) se spojovala mnohá očekávání. V Bruselu vládl mimo jiné názor, že Turecko nezůstane u kosmetických reforem právního řádu, jakou byla třeba učesanější podoba protiteroristického zákona, a že bude dále odstraňovat bariéry na cestě ke standardní demokracii. Jako nátlakový prostředek měla sloužit i finanční injekce pro tureckou ekonomiku. Po roce nepříliš vstřícné komunikace se Brusel cítí být předchozími sliby podveden. Na Turecko se snáší čím dál větší lavina kritiky od mezinárodních organizací zabývajících se dodržováním lidských práv.
Vedle Súdánu a Číny
Počátkem října 1996 se Turecko zařadilo do společnosti zemí, jako je Súdán nebo Čína. Právě tyto státy v minulosti poutaly pozornost organizace Amnesty International takovou měrou, že na ně zacílila celosvětovou kampaň. Co se týče Turecka, kampaň se soustředila na ochranu práv vězňů. Amnesty International se zaměřila - jak uvedl její generální tajemník Pierre Sané - především na případy mučení ve věznicích, zabití lidí, kteří nebyli odsouzeni, a především na stále častější „mizení“ nepohodlných osob. Situace v tureckých věznicích byla dostatečně známa především po rozsáhlých hladovkách, během nichž loni zahynulo 12 osob, než se vláda odhodlala k ústupkům. Na celé situaci znepokojuje především samozřejmost, s níž se aplikuje mučení již při prvním předběžném výslechu, ale i fakt, že státní byrokracie se odhalenými případy nechává vyrušit…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 21 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
