Několikatýdenní protestní maraton způsobuje srbskému prezidentu Slobodanu Miloševičovi takové šediny jako dosud žádná jiná politická událost. Ještě nikdy nestál tento muž, známý svou vychytralostí, lstivostí a rozhodností, před podobně bezvýchodnou výzvou. Demonstranti jsou vytrvalí a nehodlají polevit ani při třeskutých mrazech. Rozehnat je přitom nelze, neboť by se rázem zhroutila role mírotvorce a rozumného vládce, kterou Miloševič před očima světové veřejnosti hraje už několik let. Každodenní mohutná shromáždění v bělehradských ulicích jsou prostě příliš velkým soustem, než aby na ně mohl pustit vodní děla. „Tento tyran se najednou ocitl v jemu neznámých končinách, kde si už ničím není jist,“ napsal nedávno bělehradský nezávislý týdeník Vreme.
Ve skrytu duše
Slobodan Miloševič si zatím vždy byl jist, že na něj mohou jeho srbští spoluobčané mezi sebou nadávat a třeba ho i posílat k čertu, ve skrytu duše ale pro ně představoval mocného, respektovaného a tak trochu i zbožňovaného vladaře. I v těch nejtěžších chvílích hospodářských sankcí, kdy srbsko-černohorskou Jugoslávii sužovala hyperinflace a celý svět Srby zatracoval za jejich agresi vůči Bosně, zůstával „velký Slobo“ pro Srby nedotknutelnou svatyní. Právě v tom byl rozdíl mezi Srbskem a totalitními režimy v jiných zemích, kde je láska k vrchnímu mocipánovi přikázána. Názorně to dokládají výsledky všech voleb, které se konaly od zavedení parlamentní demokracie na začátku devadesátých let.…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 21 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
