Populární ruský list Trud zveřejnil počátkem prosince průzkum veřejného mínění. Podle tohoto průzkumu téměř 50 % dotázaných občanů Ruské federace tvrdilo, že již není schopno snášet svou situaci, zatímco pouhých 8 % ji shledalo únosnou. Stres, v němž obyvatelé Ruska již řadu let žijí, můžeme označit za chronický. Nicméně je nesporné, že na tomto pesimismu se zvláště v posledních měsících podepsala nejistota ohledně budoucnosti prezidenta Jelcina, danná jeho srdeční operací a dlouhou nepřítomností v době zotavení. Rusko má prezidentský systém, který do ústavy zakotvil sám Jelcin. To znamená, že prakticky veškeré pravomoci jsou delegovány právě na jeho osobu. Prezidentský systém může být v mimořádně složité situaci výhodný, ovšem za předpokladu, že hlava státu kypí zdravím a energií. Naopak se stává Achillovou patou režimu, je-li prezident autoritářský - jako například hlava Běloruska Alexandr Lukašenko - či chorý a vyčerpaný - právě jako Boris Jelcin. Prezidentský systém je problematický zvláště tehdy, pokud si elity uvědomují slabost svého prezidenta a usilují o obsazení vzniklého prostoru vlastními kandidáty. V takové situaci se i výkonná moc bojí rázně rozhodovat a v nepřítomnosti prvního muže státu se z vládnutí stává pouhé „čekání na prezidenta“.
O bídě a Daliborovi
Opozice - nejen levicová - na krizi rozhodování vydělává. Šéf komunistů Gennadij Zjuganov vyzývá v pravidelných intervalech Jelcina k odchodu a slibuje prosazení dvanácti změn v…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 21 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
