Když byla na podzim roku 1993 privatizována kladenská Poldi, neměla toho příliš, na čem by se dalo stavět. Poněkud vyčpělou tradici, ale stále ještě dobré jméno v zahraničí, unikátní know-how výroby ušlechtilých a speciálních ocelí, na Dříni jednu z nejmodernějších válcovacích tratí na světě, kapacitně pravda značně předimenzovanou, a vedle toho zastaralé výrobní provozy v Kladně. Chyběly jí cíle, trhy a peníze. Ministr průmyslu Vladimír Dlouhý by ji prý tenkrát prodal za korunu, což nemyslel vážně po obchodnicku, ale je z toho zřejmé, že nejen jemu byla Poldi na obtíž.
O peníze nešlo v první řadě
Poté, co vláda nenašla pro Poldi Ocel, s. r. o., zahraniční investory, přistoupila k veřejné soutěži. Firma, o kterou soutěžili čtyři zájemci, vykazovala následující hospodářské charakteristiky: byla oddlužena v roce 1992, ale v témže roce zaznamenala ztrátu 828 milionů korun. Za prvních osm měsíců roku 1993 měla ztrátu za 281 milionů Kč. Závazky i pohledávky se blížily miliardě. Celkem Poldi dlužila koncem roku 1993 hodně přes miliardu korun a platební neschopnost znemožňovala výrobu.Soutěž byla vyhodnocena v září 1993. Norbert Kraus, tehdejší člen představenstva Holdingu a zástupce FNM, těsně předtím prohlásil: „Důraz budeme klást na kvalitu podnikatelského záměru, neboť chceme, aby se v Poldi dále vyrábělo, aby byla zachována zaměstnanost. Nepatrný rozdíl v nabídnuté ceně by neměl být zásadním kritériem.“ Bohemia Art zvítězila jednomyslným…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
