Jižní Afrika má s Českou republikou více společného, než by se zdálo na první pohled. Čtyřicet let sociálního inženýrství, poté „sametová revoluce“, demokracie, volební vítězství opozice, jež do té doby stála mimo zákon, významné změny v systému školství, zdravotnictví a v pracovním právu, ale i volný trh, rasismus, kriminalita, násilí a muž nezpochybnitelných mravních kvalit v čele státu: to jsou jen některé ze společných rysů. I české lustrace nacházejí určitou obdobu v Affirmative Action, zvýhodnění černochů, dosud známém především z USA. Ve vazbě na Československo bychom našli i dvojníka Vladimíra Mečiara: Mangosuthu Buthelezi nahlas káže federalismus po německu, a přitom myslí na rozdělení země. Sametová revoluce v Jižní Africe se po dlouhých a napjatých jednáních projevila klidným přechodem k demokracii. Ale co dál?
JAR není Bosna
Ještě počátkem devadesátých let měli mnozí za to, že v Jižní Africe může kdykoliv vypuknout revoluce a že po ní bude následovat krvavá občanská válka. Média v této souvislosti často hovořila o Bosně a varovala před obdobnými poměry. Přesto mají Bosna a Jižní Afrika - až na etnickou pluralitu - málo společného. Proti všem očekáváním, a vlastně k údivu všech Jihoafričanů, Jihoafrická republika dospěla ke zcela novému způsobu myšlení a hodnocení a ve dnech 26. - 28. dubna 1994 zvolila první demokratickou vládu v zemi.Africký národní kongres (ANC) Nelsona Mandely získal téměř 65 % hlasů (těsně pod dvoutřetinovou…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
