Podle pověsti si lidé ve starověkém Římě roku 450 před naším letopočtem mezi sebou vybrali deset nejmoudřejších mužů, aby jim sepsali nové zákony. Mudrcové ovšem důvěru zklamali: sami sobě svěřili na neomezenou dobu veškeré vládní i soudní pravomoci a pak se jen věnovali loupežím a vraždám politických protivníků. „Děláme jen to, na co máme právo,“ říkali na svoji obhajobu. Podobně dnes argumentují i státní úředníci v Hodoníně ve sporu kolem tamního gymnázia. Umožňuje jim to fakt, že v žádném jiném odvětví veřejného života - snad s výjimkou bezpečnosti - nejsou u nás pravomoci státní byrokracie tak velké jako v základním a středním školství.
Stěžujte si u Ivana
Přísně centralizovaná hierarchie od učitelů přes ředitele škol a ředitele školských úřadů až k ministerskému aparátu u nás vytváří svět sám pro sebe. Dosud platný komunistický školský zákon je rozvíjen a doplňován ministerskými vyhláškami nebo úředními oběžníky. A běda řediteli, který by se vůli byrokracie protivil: bez potíží bude nahrazen někým poslušnějším. Proti úřednímu rozhodnutí se pedagogové sice mohou odvolat - ale jenom ke kontrolnímu odboru ministerstva. Starostové obcí nebo přednostové okresů, kde školy fungují, i rodiče dětí, kteří je navštěvují, mají ve školních záležitostech pouze poradní hlas. A protože školský byrokrat má zodpovědnost jenom v rámci byrokratického pavouka, odpovídá před veřejností za všechno dění jediný člověk: ministr školství. Jeho kancelář je pak také…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
