Jak se dnes v Německu dělá humor? K receptům patří vědomé naplňování klišé o vlastní mentalitě a opatrné testování hranic černého vtipu. Zdá se přitom, že téma nepřekonatelných rozdílů východních a západních Němců již patří minulosti a že táborovému myšlení ossis a wessis alespoň na poli komunálního humoru odzvonilo. To neznamená, že by se po otázkách typu „Proč bylo v NDR tak málo vyloupených bank?“ slehla zem. Jejich milovník se ale musí spokojit se změnou podání. Na odpovědi - „Protože se na auto nutné k útěku muselo čekat deset let!“ - se dnes považuje za směšný fakt, že se jí kdy někdo mohl vůbec zasmát. V satiře však tato politická korektnost nevládne.
Nejsme moralisté
Z nevtipných vtipů těží legraci již řadu měsíců hvězda komerčního televizního kanálu SAT 1 Harald Schmidt ve své takřka každodenní hodinové show. Schmidt, který kdysi patřil k uznávaným kabaretistům a experimentátorům na poli únosné debility, zde zabrousil do vědomé politické nekorektnosti. Není přitom ani tak důležité, že většina německých médií a „náročných“ diváků Schmidtovu verzi minimalismu v oblasti humoru tvrdě odmítla. Důležitější je, že se tento druh zábavy produkuje.Před několika lety by bylo naprosto nepředstavitelné, aby na německé televizní obrazovce někdo rozjížděl vtipy na adresu Poláků, homosexuálů či postižených. Dnes se tak v osobě Haralda Schmidta děje. V německé společnosti je v souvislosti s reflexí vlastních dějin podobné otevírání tabuizovaných témat…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
