Na první polovinu prosince připravila činohra pražského Národního divadla dvě české premiéry. Ve Stavovském divadle spatřila světlo světa dramatizace pozdního románu Grahama Greena Doktor Fischer ze Ženevy aneb Večírek s třaskavinou. V podkroví Kolowratského paláce se odehrála premiéra hry Pavla Kohouta pro dvě herečky Kyanid o páté, inspirovaná novelou u nás málo známé polské autorky Tecie Werbovské. Starost o uvádění původních her, dramatizací i nových překladů klasických děl přirozeně patří k povaze dramaturgií velkých divadelních domů a nelze říci, že by za kolosem Národního divadla zůstávala v tomto ohledu málo zřetelná brázda. Že však tato starost není sama o sobě kvalitou, ukazuje porovnání obou inscenací.
Třaskavina bez jiskry
Doktor Fischer ze Ženevy je příběhem Alfreda Jonese, typického greenovského everymana, jemuž sňatek s dcerou podivínského boháče Fischera přinese kromě již nečekaného životního štěstí i setkání s uzavřeným spolkem zkorumpovaných doktorových „přátel“, a zejména pak se samotným ďábelským pokušitelem - doktorem Fischerem. „Myslím, že jsem nenáviděl doktora Fischera víc než všechny ostatní lidi, které jsem poznal, stejně jako jsem miloval jeho dceru víc než kteroukoli jinou ženu.“ První věta románu je vlastním emocionálním jádrem příběhu. Štěstí Alfréda Jonese trvá krátce, jeho žena tragicky zahyne a Jones po neúspěšném pokusu o sebevraždu přijme pozvání na poslední doktorův večírek s třaskavinou. Zde opět vyhledává…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
