Ministr průmyslu a obchodu Vladimír Dlouhý vypracoval a před třemi týdny předložil poradě ministrů materiál, na jehož základě by vláda měla rozhodnout o diverzifikaci zdrojů plynu. Sám ministr doporučil tzv. „holandskou cestu“, která počítá s nákupem ruského plynu přes holandské překupníky (Gasunie a Wintershall). Proti tomu se ovšem postavila jak většina ministrů, tak i Dlouhého mateřská strana ODA, a ministr dokonce upadl do podezření, že sabotuje předjednané dodávky plynu z Norska a snaží se zachovat naši závislost na Rusku. V souvislosti s diskusí kolem privatizace Aera Vodochody pak navíc několikrát zazněly spekulace o jeho vazbách na koncern Chemapol. O obou těchto kauzách Respekt s Vladimírem Dlouhým hovořil pár hodin před jeho pracovní cestou do Číny.
Proč kauzy plynu a Aera Vodochody vyvolávají takové vášně? Co je na nich tak zajímavého?
Obě mají strategický aspekt a přímo souvisí s bezpečností tohoto státu. Plyn přímo, Aero nepřímo. Podstata problému ale vězí v něčem jiném.
V čem?
Je zjevné, že Česká republika je středoevropskou zemí a musí být co nejrychleji zakotvena v NATO a EU. Současně je ale naší povinností dosáhnout tohoto cíle - ekonomicky řečeno - s minimálními náklady. Skutečný problém je v tom, že u nás existují politici, kteří jsou hluboce oddáni onomu bezpečnostnímu cíli a nesmírně citlivě reagují, pokud někdo ve jménu minimalizace ekonomických nákladů činí kroky, které jsou zdánlivě…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
