Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Rozhovor

Normální člověk chápe, kdy žertuji

<h4>S Milošem Zemanem o ČSSD, kázni, politických zkratkách a alkoholu.</h4>
<B>Jste právě šest měsíců předsedou parlamentu. Jak se cítíte ve "zlaté kleci", jak křeslo předsedy sněmovny překřtili někteří vaši spolupracovníci, kteří vám přijetí této funkce rozmlouvali?</B>
Především funkce předsedy sněmovny není zlatá klec. A ať už je moje působení v této funkci hodnoceno jakkoliv, rozhodně o mně nelze říci, že jen klepu předsednickým kladívkem a udílím poslancům slovo. Mým cílem bylo a je přispět k vytvoření rovnováhy mezi parlamentem a vládou. A to se myslím daří.

MILOŠ ZEMAN (52) vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze. Pracoval jako prognostik ve Sportpropagu, později jako odborný pracovník v Prognostickém ústavu ČSAV. Po listopadu 1989 se stal poslancem Federálního shromáždění a proslul především jako kritik radikální ekonomické reformy a odpůrce rozdělení ČSFR. Postupně byl členem různých stran a hnutí: KSČ (1968–70), Občanského fóra (199O), Občanského hnutí (1991) a od roku 1992 Československé sociální demokracie. Od roku 1993 je předsedou ČSSD, která se pod jeho vedením stala druhou nejsilnější stranou v zemi. Od letošního července je rovněž předsedou Poslanecké sněmovny ČR.Zeman je podruhé ženatý, z každého manželství má jedno dítě. Jako koníčky uvádí šachy, turistiku a sci-fi.

Jste právě šest měsíců předsedou parlamentu. Jak se cítíte ve „zlaté kleci“, jak křeslo předsedy sněmovny překřtili někteří vaši spolupracovníci, kteří vám přijetí této funkce rozmlouvali?

Především funkce předsedy sněmovny není zlatá klec. A ať už je moje působení v této funkci hodnoceno jakkoliv, rozhodně o mně nelze říci, že jen klepu předsednickým kladívkem a udílím poslancům slovo. Mým cílem bylo a je přispět k vytvoření rovnováhy mezi parlamentem a vládou. A to se myslím daří.

Došlo už na situaci, kdy jste pocítil rozpor mezi předsedou parlamentu a předsedou nejsilnější opoziční strany?

K evidentnímu rozporu nedošlo. Když vystupuji v parlamentní rozpravě, mluvím samozřejmě jako sociální demokrat. Když jako předseda sněmovny uděluji slovo, tak je uděluji všem, kteří o to požádají, a v pořadí, v jakém se přihlásili do diskuse.

Nejde ani tak o řízení parlamentu, ale o vaše politické vystupování. Jestliže předseda parlamentu prohlásí, že u nás hrozí „náběh na policejní stát“, má to přece jen jinou váhu, než řekne-li to předák opozice.

Každý politik je členem nějaké politické strany nebo alespoň jejím sympatizantem, a to i v případě, že zastává ústavní funkci. Není tedy možné, aby se s nástupem do funkce vzdal mínění politické strany, k níž patří. Vaše otázka je tedy nelogická: rozpor, který hledáte u mě, byste musel hledat u každého politika, který má nějakou funkci. A co se týká druhé části vaší otázky: pokud místopředseda vlády, který je nesporně rovněž ústavní činitel, prohlásí, že je sledován tajnou službou, a já na základě tohoto prohlášení řeknu, že zneužívání tajné služby je vždy náběhem na policejní stát, tak mezi těmito dvěma prohlášeními nevidím žádný rozdíl. Jsou to prohlášení dvou ústavních činitelů, která se opírají o určitá konkrétní fakta.

Jednat se má s každým

ČSSD má pětadvacet senátorů. Je to úspěch, nebo to mohlo být lepší?

Samozřejmě, že to mohlo být lepší. Na vnitrostranických shromážděních jsem nehodnotil jako úspěch ani výsledky voleb do Poslanecké sněmovny, a to i přesto, že domácí a zahraniční pozorovatelé to za úspěch označovali. Podobně tedy hodnotím i výsledek v senátních volbách - mohl být lepší.

A proč nebyl lepší? Kde udělala sociální demokracie chybu?

Můj názor je totožný se stanoviskem předsednictva sociální demokracie, které už před časem označilo za důvod snížení důvěryhodnosti ČSSD hlasování našich čtyř poslanců pro přijetí vládního návrhu státního rozpočtu. Volič nemůže mít rád takovou stranu, která už navenek působí nejednotným dojmem. Proto je nyní jedním ze základních úkolů, které stojí před sociální demokracií, uvést do rovnováhy vnitrostranickou demokracii, svobodnou diskusi a stranickou kázeň. Pro mě je řešení jednoduché: maximum demokracie před rozhodnutím, maximum kázně, když je rozhodnutí přijato.

A udělal jste nějakou chybu vy sám?

Určitě. Neomylní politici neexistují a ti, kteří se domnívají, že žádné chyby nedělají, jsou špatní politici. Řeknu vám jeden naprosto konkrétní příklad, který se stal před senátními volbami: náš kandidát Igor Savič prohlásil, že jde do Senátu proto, aby jej zrušil, a za mnou pak na nějaký mítink přijeli reportéři TV NOVA a zeptali se, co si o tom myslím. Odpověděl jsem, že to pan Savič jistě myslel jako humornou nadsázku, a protože mám humor v politice rád, je mi jeho postoj sympatický. Načež jsem dále pohovořil o významu Senátu, jak je důležitý atd. A co myslíte, že se stalo? Televize Nova odvysílala jen tu moji větu, v níž jsem řekl, že je mi Savičovo stanovisko sympatické. Poučil jsem se a nyní se televizi snažím odpovídat jednou větou, aby mě nemohli sestřihnout.

Vážnější chyby si nejste vědom?

Podívejte se, mně neustále někdo vyčítá nějaké chyby. Jedni říkají, že bylo chybou, že sociální demokracie tolerovala vládu, jiní, když se sejdu se zástupci koaličních stran, křičí, že sociální demokracie kolaboruje. Když se ale setkám s představiteli opozičních stran, tak zase volají další, že se spojujeme s komunisty nebo republikány. To jsou ale „chyby“, které já za chyby nepokládám. Mluvit a jednat se má s každým. Samozřejmě, že když vám ale novinář strčí před ústa mikrofon desetkrát, dvacetkrát denně, tak není možné někdy neříct nějaký nešťastný výrok.

Strana jednoho muže

Patří do této kategorie například váš tvrdý odsudek na adresu oněch čtyř neposlušných poslanců?

To nebyla otázka osobního rozhodnutí. Rozlišujme příčinu a důsledky: moje reakce přece vyplynula z jejich hlasování. Kvůli jejich postupu bylo zapotřebí jasně říci, že hlasování o rozpočtu nebyla předem domluvená hra s koalicí, jak nás z toho někteří podezírali.

Takže svoji kritiku na adresu Machovec a spol. nepovažujete ani zpětně za zbytečně ostrou?

Ne. Kdybych to měl říci jednou větou, kritizoval jsem je, protože v důsledku bylo jejich hlasování v rozporu s naším programem, který počítá s posílením místních rozpočtů a s programem decentralizace. A jak možná víte, projde-li rozpočet do druhého čtení, musí již zůstat nadále zachován nejenom objem příjmů a výdajů, ale i rozsah zmocnění vládě a poměr mezi centrálními a místními rozpočty.

Co by vás přinutilo zrevidovat výhrůžku, že odstoupíte z funkce předsedy, pokud sjezd zvolí místopředsedou Karla Machovce?

Nic. Moje životní orientace není určena touhou po funkcích, ale určitým programem. Jako politik jsem připraven rány nejen rozdávat, ale i přijímat, ovšem chci, aby to byly rány od politických protivníků, a nikoliv od členů mé vlastní strany. Z toho logicky vyplývá, že pokud chce sociální demokracie v příštích volbách zvítězit, musí její předseda veškerou energii upřít tímto směrem a nemůže ztrácet čas soubojem se svým místopředsedou.

Svého času jste se ODS posmíval, že je stranou jednoho muže. Z toho, co říkáte, to ovšem vypadá, že stranou jednoho muže je spíše ČSSD.

Stranou jednoho muže je strana tehdy, jestliže vůle jednoho člověka je totožná s vůlí strany jako celku. A já jsem nikdy neusiloval o to, aby moje názory ve vedení strany převládly. Kdyby například vnitrostranická diskuse o rozpočtu dopadla obráceně, než bych si přál, nesouhlasil bych, ale respektoval bych výsledek hlasování.

Slib platí

Několikrát jste už veřejně odmítl nařčení, že ve sněmovně spolupracujete s KSČM a že vás jakkoli zavazuje podpora komunistických voličů v senátních volbách. Co by tedy sociální demokracie musela udělat, abyste uznal, že tím překročila usnesení bohumínského sjezdu, které zakazuje spolupráci ČSSD s extremisty včetně komunistů?

Vždy jsem říkal, že je nutné hledat v diskusi nad konkrétními návrhy zákonů společné řešení se všemi parlamentními stranami. To ale není systematická spolupráce. Tou by byla dohoda, v níž se obě strany zavazují k oboustranné bezpodmínečné podpoře, tedy nikoli případ od případu jako dosud. Spoluprací proti duchu bohumínského usnesení by samozřejmě bylo i vytvoření koaliční vlády s účastí KSČM. Několikrát jsme už ale jasně řekli, že takovou vládu neutvoříme.

A co spekulace o menšinové vládě s KDU-ČSL za tiché, neformální podpory KSČM?

Nemyslím, že KSČM může kdy hrát takovouto roli. Věřím, že pokud bude politika sociální demokracie důsledná a razantní, bude pokračovat úbytek komunistických voličů a bude růst počet příznivců ČSSD. Navíc jakékoli strany, které vytvoří budoucí koalici, by měly mít ve sněmovně většinovou podporu složenou přímo z hlasů vládních stran.

Budete na březnovém sjezdu strany navrhovat zrušení bohumínského usnesení?

Nevidím důvod, proč bych to dělal. Voličům jsme dali slib, že nevytvoříme koaliční vládu s komunisty, republikány nebo ODS. A tento slib platí.

Humorná zkratka

Je podle vás v demokratické zemi možné, aby premiér „nechal někoho zavřít“?

Chápu, narážíte na to, co jsem řekl o ředitelce mateřské školky. (Pozn. redakce: Zeman před červnovými volbami na anketní otázku MF Dnes, jaké služby by čekal od mateřské školky, kde se platí desetitisícové školné, odpověděl, že „ředitelku takové školky by nechal zavřít“.) Aby tedy bylo jasno: byla to samozřejmě běžná hovorová zkratka. Každý inteligentní člověk chápe, že pod slovy „nechat zavřít“ se rozumí vznesení řádné obžaloby a projednání nezávislým soudem. Na otázku MF Dnes jsem odpovídal telefonicky a vycházel jsem z případu, kdy se jeden restituent zavedením nejrůznějších poplatků snažil ze svého domu vypudit mateřskou školku. To jsem považoval a považuji za nemorální.

Otázka ale byla přece formulována velmi obecně.

Týkala se nějaké mateřské školky, kde se platí extrémně vysoký poplatek. Spojil jsem si to tedy logicky s tímto případem, neboť žádná jiná kauza tohoto druhu nebyla publikována.

Proč ale potom upíráte právo - jak vy říkáte - zkratky svým oponentům? Při každé příležitosti například kritizujete premiéra, že před pěti lety prohlásil, že neumí odlišit čisté a špinavé peníze? A jak vůbec může prostý občan poznat, kdy používáte „zkratky“ a kdy mluvíte vážně?

Premiér řekl, že nezná metodu, jak rozlišit čisté a špinavé peníze - a to není zkratka, to je konstatování. Zkratku můžete rozvést, to je základní rozdíl. Já jsem vám teď svoje slova rozvedl a vysvětlil. Výrok, že neznáte metodu, jak odlišit čisté a špinavé peníze, nelze rozvést - rok předtím, než byl pronesen, byla totiž ve Štrasburku přijata konvence o boji proti praní špinavých peněz.

Vaše slova o tom, že „po volbách svážete stranické legitimace do kůže příslušníků ODS“, byla také humorná zkratka?

Tento vtip jsem vykládal jako reakci na jedno setkání se staršími členy ČSSD, kteří si stěžovali, že máme nedůstojné legitimace. Víte, mám černý humor strašně rád, ovšem nikoho nenutím, aby můj vkus sdílel. Člověk, který by mě ale vážně podezíral, že chci opravdu vázat naše legitimace do lidské kůže, by snad musel být duševně nenormální.

A vám připadá vhodné takto žertovat, když ještě před dvaapadesáti lety bylo vázání do lidské kůže v Evropě krutou realitou?

Nechci samozřejmě omlouvat jakýkoli svůj výrok, ale velice vám doporučuji, abyste někdy navštívil, dejme tomu, Velkou Británii, kde je takovýto styl normální…

Ale my žijeme v Česku a naše tradice je jiná.

Nemyslím si, že je v každém směru jiná. Ostatně jestliže v jiných dimenzích tvrdíme, že se chceme přiblížit Evropě, pak nevidím důvod, proč máme v otázce politického stylu činit výjimku.

Vytkl vám někdo z vašich stranických kolegů konkrétně tyhle dva bonmoty?

Ne. Četl jsem sice v Respektu vyjádření Karla Machovce, že prý mi to vytkl, konstatuji však, že se tak nestalo, ač k tomu měl možnost.

Už se nezměním

Jozef Wagner vás přesto nedávno v rozhovoru pro Právo veřejně vyzval ke změně stylu vaší politiky. Uposlechnete?

Víte, styl je něco, co je velice blízké antropologické konstantě. Do politiky jsem už přišel s určitým stylem, který se, upřímně řečeno, už léta předtím příliš neměnil. Nepředpokládám tedy, že by se mohl změnit teď.

Před časem jste veřejně dementoval pověsti o své (údajně nadměrné) spotřebě alkoholu. Jak podle vás tahle fáma vznikla - je to výmysl ODS, nebo snad spiknutí novinářů?

V politice někdy existuje tendence diskreditovat politické protivníky, a jestliže nemáte nic konkrétního a pravdivého, musíte si vymýšlet. Pokud tedy tato nepravdivá fáma vznikla, tak si říkám, že je to svým způsobem dobrý signál: je to projev bezmoci těch, kdož zoufale hledají, co by na mně našli.

Kdo to je? ODS, nebo snad pan Machovec?

Nemyslím, že je nutné, aby inspirace vycházela z tak vysokých míst. Vaši čtenáři jsou dostatečně inteligentní, aby si na to odpověděli sami.

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte