Jak v češtině nejlépe vyjádřit německý výraz „Vertreibung“, kterým naši západní sousedé označují poválečné očištění českého pohraničí od sudetských Němců? Naše ministerstvo zahraničí má na tento oříšek jasný názor: takového slova si raději vůbec nevšímat, a hlavně je nepřekládat. Tak to alespoň nedávno diplomatičtí úředníci poradili zastupitelstvu západočeských Žlutic.Díky jejich radě se dnes může toto třítisícové městečko pyšnit opravdovou raritou: do mramoru tesaným dokladem vlastenecké cenzury. Zatímco totiž německá předloha dvojjazyčné pamětní desky na žlutickém pomníku hovoří o „obětech války, násilí a vyhnání“, český překlad si vystačí jen s válkou a násilím. Památka těch, kteří doplatili na „Vertreibung“, byla pro jistotu vypuštěna.
Zeptejte se u odborníků
Mohyla žlutického pomníku chátrala bez zájmu místních obyvatel řadu desetiletí. Zhruba před třemi lety přišli němečtí krajané s návrhem: my seženeme peníze na opravu a oplátkou bude na pomník umístěna deska připomínající někdejší dlouhé soužití Čechů s Němci. Žlutická radnice souhlasila a německá strana dodala celkem šest verzí pamětního nápisu. Loni v červnu pak žlutické zastupitelstvo odhlasovalo poměrem 10:4 jako nejvhodnější následující text: „Na památku našich předků, kteří zde žili a zemřeli, všem obětem války, násilí a vyhnání. Vstříc míru a společné Evropě. Dřívější německé a české obyvatelstvo města Žlutic a okresu Žlutice - Bochov“.Projekt samozřejmě předpokládal, že nápis…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
