Jen třetina voličů považuje Senát za dostatečně významný, aby se kvůli němu obtěžovala k volbám, a publicistům často nestojí ani za to, aby své rozpaky nad horní komorou parlamentu vyjadřovali jinou než ohranou frází o nechtěném dítěti. Přesto volby do Senátu znamenaly víc, než se myslelo: podobně jako se u nás volbami v roce 1992 etablovala silná pravicová strana a parlamentní volby letos v červnu nechaly zazářit na levici sociální demokracii, listopad naznačil, že z tradičního spojenectví ODA a lidovců by jednou mohla vyrůst třetí velká politická strana, která obsadí dosud prázdný politický střed. Velkou roli přitom sehrál většinový volební systém, vyzkoušený u nás poprvé od roku 1911 , který donutil předsedy Luxe a Kalvodu vyložit karty na stůl.
Morava napravo, Čechy doleva
Na první pohled se vlastně nestalo nic dramatického. Senátní volby totiž dopadly podle předpovědi (viz mapy 1 a 2). Z nejjednodušších předpokladů - republikáni se nezúčastní, ODA se spojí s lidovci, voliči se v prvním kole zachovají stejně jako v červnu, ve druhém příznivci koaličních i opozičních stran navzájem podpoří své úspěšnější kandidáty a voliči opozice nebudou zasahovat, když do finále postoupí dva kandidáti koalice - vycházelo, že koalice získá 56 mandátů a opozice jen 25. Lidé se sice při volbách přesně podle předpokladů nechovali, prognóza ale přesto vyšla: koalice nakonec v Senátě obsadí jen o tři místa méně.Mapy rovněž ukazují, že vládní či opoziční strany…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 21 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
