Na konci šedesátých let už obhájci komunistického systému v Sovětském svazu nemohli pochybovat, že jsou konfrontováni s realitou, kterou nezbývá než uznat: se stále sílícím intelektuálním odbojem. Představovaly ho v první řadě čtyři vyhraněné osobnosti: Andrej Sacharov, Alexander Solženicyn, Roj Medvěděv a Naděžda Mandelštamová. Všichni společně vyznačovali demokratickou alternativu, ale nejdůležitější osobní svědectví o důvodech, proč je změna systému nutná, zanechala Naděžda Mandelštamová, žena básníka Osipa Mandelštama. Český čtenář se nyní o tom může přesvědčit ze dvou knih jejích pamětí, které vydalo v jednom svazku nakladatelství Atlantis.
Čtyři s profilem
Členové velké čtyřky ruského disidentu svorně odmítali stranický monopol a totalitní reglementaci společnosti, ale ostře je odlišovalo téměř všechno, co tvořilo jejich duchovní individualitu: temperament, filozofické východisko, politický program, nazírání na ruskou minulost a budoucnost. Na opačných pólech politické tradice stáli puristický marxista Medvěděv jako obhájce vědeckého světového názoru a tradicionalista Solženicyn jako zastánce společenské stability ve smyslu patriarchální péče a náboženské obnovy. Z jiného úhlu odmítal Solženicynovu mýtotvornou tendenci politický realista a nedoktrinářský demokrat Sacharov.Svůj vlastní profil měla i Naděžda Mandelštamová. Od Sacharova se odlišovala kritickým soudem nad výsledky civilizačního pokroku; se Solženicynovou ruskou výlučností se…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 21 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
