V urbanistice Neratovic, města, které vznikalo od padesátých let na zelené louce jako přívěsek chemické továrny, se opevnil duch sociálního inženýrství. Procházka geometrickou krajinou sídliště v člověku vyvolává pocit, že se stal schematickou figurkou na pohledové kresbě nějakého architekta. Projekt Oživené město Neratovice by měl podle pořadatelů vést k zamyšlení nad tím, jak panelákovou krajinu protkanou teplovodním potrubím polidštit. Zahájen byl letos tvůrčí dílnou fotografů Pavla Diase, Miroslava Hucka, Barbary Huckové, Jury Schrameka a Huga Vítámváse pod vedením Miroslava Hucka. Výsledkem je výstava dokumentárních fotografií, která v neratovickém Společenském domě potrvá do konce listopadu a začátkem příštího roku bude k vidění i na pražské Staroměstské radnici. Z fotografií byla rovněž uspořádána kniha pro Městský úřad v Neratovicích. V porovnání s barevnými obrazovými publikacemi, jaké si radnice zpravidla objednávají k větší slávě města, je černobílá kolektivní reportáž Huckova týmu docela poutavá. Zdálo by se, že život v Neratovicích nepřikrášluje, ani mu nepřidává na depresivnosti, ale že pravdivě zachycuje skutečné město v každodenním dění.Dokumentární fotografie bývala u minulého režimu v nemilosti, protože příliš kontrastovala s barevnou a širokoúhlou státní propagací (na Západě klasický dokument podobně kontrastoval s umělým světem reklamy). Vznikaly tak dva zcela rozdílné obrazové světy, jeden chtěl být co nejlíbeznější, druhý co nejsyrovější. Černobílé…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
