Už se zdálo, že čtenář Josefa Škvoreckého se bude muset smířit s faktem, že postava Dannyho Smiřického byla definitivně zanechána nostalgickému poklidu v kanadském univerzitním kampusu (Příběh inženýra lidských duší), že oživovací snaha není v zájmu autora ani figury, zkrátka že oblouk jedné literární legendy se uzavřel, protože stejně tak se naplnila logika osudu jejího duchovního otce.
V nové vlasti
Škvorecký se od konce 70.let začal stále více vzdalovat od evropských břehů a čím dál pevněji vrůstal do půdy Nového světa. V situaci, kdy v jeho staré vlasti už pomalu neplatily normy evropské kulturní tradice, se Škvorecký pokusil v Severní Americe konstituovat jakousi náhradní, ale přitom soběstačnou národní kolektivní identitu. Tak lze rozumět jeho cestám za folklorními krajany, pátrání po amerických archivech, jeho výzkumu „čechoameričtiny“, angažmá v krajanských spolcích atd., hlavně však jeho dvěma rozsáhlým historickým prózám, dvořákovskému Scherzu capricciosu a Nevěstě z Texasu. Tyto až barokně přebujelé texty jsou zřejmě čtenářsky nejméně vděčnou složkou jeho díla, jejich „jiná“ hodnota je však v gestu, jímž si exulant vyvzdoruje novou vlast, „vymyslí“ nový národ a napíše mu jeho epos, třeba jako Vergilius Aeneidu.Zdálo se tedy, že resuscitovat Dannyho nebude třeba - tím spíš, že i v první vlasti se poměry narovnaly a začaly psát svou novou „story“, do níž se hrdina stvořený z nostalgie a vzpomínek už jaksi nehodí. Škvoreckého dílo…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
