Absurdita má v moderní době svou přísnou logiku. Její podstatou je představa, že život je možné přizpůsobit do striktních kolonek a předpisů, vtěstnat ho do textu právnické objektivity, převést celou jeho rozmanitost do formulí a regulí. Jeden z nejlepších českých románů posledních desetiletí Dotazník Jiřího Gruši začíná v okamžiku, kdy má hlavní hrdina Jan Chrysostom Kepka vyplnit dotazník. Banální, rutinní záležitost se náhle ukáže jako neproveditelná - Kepka se soustředěně a hloubavě snaží odpovídat na otázky, jenže v tu chvíli se mu asociativně odhalují další a další souvislosti a motivy, odkrývá se život nejen jeho, ale i jeho předků, paměť se mu roztáhne po celém širokém horizontu kolektivní národní zkušenosti, nahlédne před své zrození i do své smrti. Tématem Grušova románu je právě neredukovatelnost existence na „objektivní“ informace. Zdánlivě pomatené Kepkovo rozpomínání i na ten poslední detail lze chápat jako vzpouru života nad normou, skutečnosti nad jejím falešným obrazem.V souvislosti s případem zamítnuté registrace k senátorským volbám to nyní vypadá, jako by se ona „norma“ přišla Grušovi po letech mstít. Jako by toho přitom už neměla dost! Stačí připomenout, že právě za román Dotazník, jímž prý „zaútočil na společenské zřízení“, se s ní již jednou střetl. V létě 1978 to znamenalo dva měsíce vyšetřovací vazby. V roce 1980 získal tvůrčí stipendium na MacDowel Colony v USA, jenomže tam ho komunistický režim pustil jen proto, aby ho o rok později mohl…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 25 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
