Žena prý přichází k plastickému chirurgovi s jasnou představou, jak chce vypadat, až bude odcházet. Obvykle si přináší fotografii nějaké krásky a chirurgovi sdělí, že chce přesně takový nos, jako má ona. Když usedne do křesla muž, většinou se zeptá: Co si myslíte, že bych potřeboval?Představme si, co asi doporučil plastický chirurg Michaelu Jacksonovi. Jak vypadaly první tahy fixem, když mu maloval na tvář nové rysy. Jak dokázal vytvořit z normálního černého kluka s afrokšticí bílého androgyna s malým anglosaským pršáčkem a prameny dlouhých černých vlasů. Přeskočme jiné, neméně děsivé téma, nakolik je jeho podoba výsledkem práce jeho producentů a manažerů, „budovatelů chrámu jeho image“. Jak ho pravděpodobně pod chirurgův nůž zahnali s prostým vysvětlením: Uděláme z tebe krále popu, světový idol, ale musíš vypadat jinak, než jak tě pánbůh stvořil. Máš-li být pro všechny, musíš být: ani žena, ani muž, ani bílý, ani černý, dospělé dítě s tváří nalíčené gejši. Nevinnost i obscenita v jedné kůži, v jednom balení.Michael Jackson je civilizační fenomén v mnoha ohledech. Nejtroufalejší úvahy ale provokuje jeho fyzická proměna. Nezadaly by si v ničem s imaginací tvůrců sci-fi filmů či komiksů o supermužích a superženách. Jackson je živým a nejproslavenějším důkazem doslova revolučních možností plastické chirurgie, která se dnes možná více než medicíny dotýká hranic etiky. Nutí k otázkám, co naše civilizace ještě chápe jako přirozené a zda možnosti naší fyzické existence…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
