Česko-německá deklarace musela řadovému občanovi připomínat nekonečný seriál na televizní stanici Nova: stále tíž protagonisté, stále tytéž dokola obehrávané scény, stále stejné výhrady ze stále stejných zdrojů, ale jak se dobrat závěru a podstaty věci? Vystoupení německého kancléře 11. září v Bundestagu proto působilo asi tak, jako kdyby Vladimír Železný prohlásil, že seriál MASH skončí již 147. dílem. Helmut Kohl, muž, který opravdu váží svá slova, totiž přislíbil, že mytická deklarace bude podepsána do konce letošního roku.
Problém, který Němce pálí
O samotné deklaraci se už toho namluvilo tolik, že nelze dopovědět nic nového. Jen pro zopakování. Deklarace měla podle původní myšlenky v podstatě doplnit československo-německou smlouvu z roku 1992, která se nezabývala majetkovými otázkami. Měla uzavřít otevřené body minulosti prostě tím, že za nimi udělá právní a politickou tečku. To je asi tak vše, co se o celé věci mohl dozvědět občan. O tom, jak by vypadal český distanc od odsunu našich Němců nebo jak by naopak vyzněla rezignace Bonnu na majetkové nároky německých občanů, mohl jen spekulovat. Text deklarace ve vyjednávacím stadiu je pochopitelně přísně tajný, takže spekulace vyzněly podle toho, zda dotyčný četl například MF Dnes, Lidové noviny nebo rudé Právo. Politikům a diplomatům nezbývalo než opakovat, že dokument neohrozí náš právní řád a jistoty našich občanů. To jsou ovšem - zvláště ve volebním roce - pohříchu vágní formulace.Jenže…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
