Tři měsíce čekal Jásir Arafát na první setkání s Benjaminem (Bibim) Netanjahu. Ruce si podali až 4. září, na hraničním přechodu mezi pásmem Gazy a Izraelem. To, co se odehrálo v mezidobí, dobře ilustruje změny ve Svaté zemi po květnových volbách.
Jeruzalém až nakonec
Spojení mezi Arafátovými zástupci a novou izraelskou vládou existuje od jejího ustavení. Arafát však od premiéra žádal stejný postoj, jaký Netanjahu poskytl dvěma mírovým partnerům Izraele, jordánskému králi Husajnovi a egyptskému prezidentu Mubárakovi, totiž osobní setkání. A na toto setkání si Bibi neudělal čas. Krátce po jeho zvolení ho pozval do Washingtonu Bill Clinton a nedávno absolvoval u amerického prezidenta již druhou návštěvu. Ukázalo se, že Bibi je ve Spojených státech populární, že si dobře rozumí s kongresmany, s ekonomickými činiteli i s židovskými organizacemi.Mezitím se Arafát obrátil na představitele Evropské unie, aby mu schůzku s premiérem zprostředkovali. Ale ani to nepomohlo. Zdá se, že doby, kdy Šimon Peres byl ochoten Arafátovi nastavit ucho v místě a čase, který si šéf palestinské samosprávy sám určil, jsou ty tam. Arafát se cítil ponížen a navíc začal ztrácet autoritu u svých vlastních lidí. A nejen to. Říkalo se, že Arafát se prý bojí o svůj život.V srpnu se ale věci obrátily. Netanjahu Arafátovi vzkázal, že jakmile budou splněny izraelské předběžné podmínky, najde si čas na brzké osobní setkání. Oč Bibimu šlo?Palestinská samospráva porušila dohody z Osla…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
