Vývoj posledních dvou týdnů v severním Iráku bude mít zřejmě větší význam, než se nyní zdá. Dnes můžeme říci jen tolik: jedna ze dvou nejsilnějších kurdských frakcí porazila druhou a ovládla prakticky celé území iráckého Kurdistánu, jehož hranice vytyčili spojenci po válce v Perském zálivu severně od 36. rovnoběžky.
Odkud se vzala síla
Poslední srpnový den dobylo čtyřicet tisíc iráckých vojáků vyzbrojených těžkou technikou včetně raket země-vzduch - ty patrně v následujících dnech znepříjemňovaly život západním letcům střežícím bezletovou zónu - největší kurdské centrum Irbíl. Poté nabyli ozbrojenci Demokratické strany Kurdistánu, kterou vede Masúd Barzání, zázračné síly. Ačkoliv se Iráčané od Irbílu po amerických raketových útocích stáhli, Barzáního jednotky nadále vytlačovaly oddíly mocenského konkurenta - Vlasteneckého svazu Kurdistánu Džallála Talabáního. „Poznali jsme je podle kalhot,“ odhalili původ této síly Talabáního muži. Iráčané si prý jen převlékli uniformy, ale na kalhoty (zřejmě čínské výroby, jak je u armád v oblasti zvykem) asi zapomněli. Koneckonců bedlivé oko satelitu nepřehlédne tank, ale na kalhoty je krátké.Podle Pentagonu zůstaly v iráckém Kurdistánu ze 40 000 vojáků Bagdádu už jen stovky, rozhodně ne tisíce. Když 9. září padla i poslední významná bašta Vlasteneckého svazu Kurdistánu, město Sulajmáníja v těsné blízkosti íránských hranic, bylo rozhodnuto. Sám Talabání uprchl ze svého orlího hnízda kdesi v horách za…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 24 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
