V lednu roku 1963 vyšel v Londýně román Pod skleněným zvonem (Under the Bell Jar). Jeho autorka, na obálce pojmenovaná Victoria Lucasová, v něm na příběhu mladé začínající básnířky vylíčila moderní obměny klasického paradoxu - trýzně, jakou může člověk zakoušet obklopen neprodyšným blahobytem, děsu, jaký dokáže vzbudit pohled z výšky úspěchu do propasti selhání, a zoufalství, kterým to všechno podtrhuje nemožnost se o cokoli z těchto pocitů s kýmkoli podělit. Pod pseudonymem se skrývala americká básnířka Sylvie Plathová, která právě před publikováním románu prožila snad nejhorší, ale určitě nejplodnější období svého života.
Takový pěkný pár
Plathová během svého krátkého života (1932 - 1963) stačila vydat pouze jedinou sbírku: Kolos (1960). Nad podobou ostatních (Ariel, 1966, Brázdění vody, 1971 a Zimní stromy, 1972) bděl vykonavatel její poslední vůle, anglický básník Ted Hughes, který se narodil roku 1930 a proslavil se několika vlastními básnickými knihami, z nichž jedna, Jeskynní ptáci, je zásluhou Jaroslava Kořána k dispozici i v češtině. Když Sylvia Plathová v roce 1963 v promrzlém únorovém Londýně umírala, byla už vdanou ženou s dvěma dětmi. Otcem a manželem, v té době nepřítomným, byl právě Ted Hughes.Seznámili se v roce 1956, když Sylvia pobývala v britské Cambridgi na prestižním stipendiu. Tři roky ji tehdy dělily od prvního sebevražedného pokusu, kolapsu a léčení na psychiatrické klinice: tři roky naplněné stabilitou, činorodostí a -…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
