V pátek 23. srpna se navzájem uznaly Chorvatsko a Svazová republika Jugoslávie, jak se oficiálně nazývá federace Srbska a Černé Hory. Je to významná událost. Uznaly se poslední dvě republiky bývalé Jugoslávie, které tak neučinily již dříve. Uznaly se dva státy, které hrají klíčovou roli v otázce války a míru na Balkáně, včetně Bosny a Hercegoviny. A zároveň se uznaly dva státy, jejichž vedení - větší či menší měrou - stále zosobňuje nacionalistické síly, které válku pomáhaly roztočit. Uznaly se dva státy, jimž se připisuje největší díl viny za rozdělení Bosny a Hercegoviny. Jak celý akt uznání hodnotit? Je to dobře, nebo špatně? Jednoznačná odpověď není tak snadná.
Dobře, nebo špatně?
Špatně, řekne idealista, neboť zlo nebylo potrestáno. Srbský prezident Miloševič, faktický vůdce Svazové republiky Jugoslávie, iniciátor války a pro mnohé válečný zločinec číslo jedna, jen získá na legitimitě. Podobně si polepší i chorvatský prezident Tudjman, který udělal z občanského státu stát etnický. Proto se nyní neuznávají dvě demokratické země, ale dva více či méně nacionalistické režimy.Špatně, řekne Srb, neboť Srbsko (respektive Svazová republika Jugoslávie) na válce prodělalo. Ve srovnání s tím, co ovládalo od léta 1991, teď vyšlo s hubeným výsledkem. Po loňské ofenzivě Chorvatů ztratilo větší část Krajiny a tamní Srbové museli utéci. Nynější uznání tedy jen potvrzuje etnickou čistku.Špatně, řekne Chorvat, pokud vzájemné uznání nezajistí staré a…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
