Před očima desetitisíců diváků přistál v sobotu na obřím pódiu tvaru svatoštěpánské koruny, zakotveném u budapešťského Řetězového mostu, parašutista s červenozelenobílou trikolorou a s úklonou ji předal primátorovi města. Tytéž barvy a číslici 1100 pak na nebe nad Dunajem napsali letečtí akrobaté. Tak byly tento víkend zahájeny několikadenní oslavy tisícího stého výročí příchodu Maďarů do Karpatské kotliny.Karpatskou kotlinu, území svého dnešního státu, začali Maďaři obsazovat v letech 895–896. Setkali se zde tehdy s početným slovanským obyvatelstvem, jež sice stálo na vyšší společenské a kulturní úrovni, ale z dodnes nejasných důvodů Maďary neasimilovalo. Díky tomu je nám dáno s nimi sousedit. Stojí tedy za zamyšlení, co pro nás toto sousedství - tu bezprostřední, tu „ob dveře“, ale vždy blízké - během času znamenalo a znamená.
Češi na Visegrádu i Balatonu
Zčásti bájné počátky našeho soužití jako by předznamenávaly některé jeho rysy. Jeden z nich se váže k maďarské báji o bílém koni. Podle ní syn Árpáda, jednoho ze sedmi vůdců přibyvších maďarských kmenů, obdaroval velkomoravského knížete Svatopluka (jehož říše se později rozpadla právě za vydatného přispění Maďarů) bílým koněm se zlacenou uzdou a sedlem a požádal o hrst hlíny, hrst trávy a džbán vody. Svatopluk, potěšen darem, splnil přednesené přání a netušil, že podle zvyklostí maďarských kmenů tak svou zemi prodal. Bylo to naše první sousedské nedorozumění. Vzniklo z neznalosti.Druhý moment…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
