Ode zdi ke zdi
Nemám ve zvyku reagovat na otištěné názory, a už vůbec ne formou čtenářského dopisu, ale zásadní článek o Josefu Jungmannovi (Respekt č. 30/96) mě k tomu přece jen vyprovokoval. Jde mi především o pohled na stále diskutované česko-německé vztahy. V podstatě - velmi zjednodušeně a vulgarizovaně - je dvojí. Názor č. 1: Němci jsou roztahovační a nadutí ultranacionalisté a hodní Češi ubohé oběti jejich zvůle. Názor č. 2: Češi jsou zcela nekritičtí ultranacionalisté a rozumní a velkorysí Němci jsou obětí jejich malicherných pomluv.Události v tomto století, které dokreslují to či ono, mnozí z nás zažili a vztah k nim je dosud z obou stran poznamenán živým pocitem bolesti a křivdy. Český pocit končí rokem 1945, kdy ten německý začíná. Jediné rozhraní našich vztahů to není. O dobrých sousedských vztazích mezi Čechy a Němci se snad dá hovořit nanejvýš ve středověku, a to ještě ne docela. Stačí opustit objektivní názor současných historiků a začíst se třeba do Dalimilovy kroniky z počátku 14. století: je hned jasné, že pojem národního cítění nebyl vytvořen až v dobách mnohem pozdějších.Nechci tu tvrdit, že spisovatelé beletrie jsou objektivnější. Ale musí se propracovat k tomu, aby lidsky pochopili a reflektovali motivaci svých hrdinů. Při takovém pátrání se mi stalo, že jsem byla nucena se zabořit do událostí roku 1848, kdy podle autora článku o…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
