IVA PEKÁRKOVÁ (1963) pochází z Prahy. Studovala biologii na Karlově univerzitě, v polovině 80. let odešla do Spojených států. Žije v New Yorku, kde nejdříve pracovala jako sociální pracovnice v černošských ghettech jižního Bronxu, později jako taxikářka. (Obojí zavdalo podnět k legendám, které okolo ní v Čechách vznikly.) V jejích výrazně autobiografických prózách je téměř setřen rozdíl mezi tzv. ženským a mužským způsobem psaní, typický je pro něj nesentimentální, syrový přístup k látce. Tou se postupně staly normalizační Čechy osmdesátých let (Péra a perutě, Toronto 1989), příběhy východoevropských i asijských běženců (Kulatý svět, Praha 1993) a v posledním, nedávno vydaném reportážním románu Dej mi ty prachy (Lidové noviny, Praha 1996), multikulturální džungle New Yorku, do nějž autorka pronikla jako řidička nočního taxíku. Ivu Pekárkovou je proto možné zařadit do společnosti českých spisovatelů - světoběžníků, jejichž prózy v posledních letech rozšířily záběr české literatury o novou, nomádskou zkušenost (Lubomír Martínek, Vlastimil Třešňák).
Žila jste v USA sotva dva roky a rozhodla jste se odejít na více než půl roku do Thajska. Co vás k tomu vedlo ve chvíli, kdy si každý emigrant pracně tvoří nové zázemí, domov?
V té době už ve mně pomalu dozrávala knížka „Kulatý svět“, která pojednává o běžencích. V Thajsku jsem si chtěla ověřit svoje zkušenosti z utečeneckého lágru, porovnat životní podmínky a reakce tamních…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 21 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
