V akademických diskusích o žurnalistice v USA existují dva zásadní, do jisté míry protichůdné pohledy na poslání novináře v občanské společnosti. Ten starší má své intelektuální podhoubí v demokratických ústavách moderních států, které vyšly z osvícenství, a vidí v tisku pověstného hlídacího psa demokracie. Svůj právní výraz toto pojetí získalo v prosinci 1791 ve Filadelfii ratifikací prvního dodatku americké ústavy, který Kongresu mimo jiné zakazoval přijmout jakýkoli zákon omezující svobodu slova a tisku. Z dodatku lze odvodit výsadní postavení žurnalistiky: novináři jsou nezávislí, stojí mimo společnost a jejich úkolem je objektivně reflektovat svět kolem sebe.
Druhý pohled
Model novináře jako pozorovatele a kodifikátora skutečnosti předpokládá objektivistické nazírání na skutečnost: „pravda“ a „vědění“ existují reálně, nezávisle na nás a našim úkolem je snažit se je objevit. Na konci moderní a počátku „postmoderní“ doby filozofové jazyka tento přístup zpochybnili a došli k dočasnému kompromisu: pravda a vědění jsou záležitostí intersubjektivní. Každé společenství vytváří konsenzus o tom, co je pravda a jak se věci mají. Dá se říci, že na jistou skutečnost existuje vždy jeden převládající, ústřední pohled a několik pohledů minoritních. Kupříkladu: velká část společnosti může považovat za danost, že homosexualita, kouření marihuany a terorismus jsou odchylkami od přirozeného řádu věcí. Takový názor se postupem času dostane do středu zájmu a…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
