„Pokud se vám tolik líbilo, když jsme ladili, doufám, že oceníte i náš koncert,“ reagoval v roce 1971 Ravi Shankar na předčasný potlesk rockového publika v newyorské hale Madison Square Garden. Spolu s George Harrisonem, Bobem Dylanem a dalšími rockovými hvězdami se tehdy podílel na benefičním Koncertu pro Bangladéš. Zvolna stárnoucí hippies tehdy na mistra indické klasické hudby hleděli s posvátným úžasem jako na mystického šarlatána. Přitom když dva roky předtím Shankar vystupoval ve Woodstocku, nepochopení publika a příliš bouřlivá atmosféra ho přiměly, aby se na čas gigantickým rockovým akcím vyhýbal.
Na bubny se hraje tiše
Za uplynulých dvacet pět let ovšem spojnice mezi oběma kulturami značně zhoustly a myšlenka globální vesnice, kterou v 60. letech vytvořil kanadský teoretik médií Marshall McLuhan, se stává každodenní praxí. Odlišné kulturní tradice jsou čím dál přístupnější stále širšímu publiku - které se dnes už orientuje mnohem lépe než generace Woodstocku.To můžeme sledovat i u nás. K průkopnickým jazzovým akcím patřil před čtyřmi lety pražský koncert skupiny Oregon, jejíž členové získali průpravu v evropské barokní hudbě a studovali nejrůznější mimoevropské tradice. Po tragické smrti bubeníka Collina Walcotta nastoupil na jeho místo Trilok Gurtu z Bombaje, který se od pěti let učil hrát na bubínky tabla a jako teenager objevil americký jazz. Gurtu přijel do Prahy s Oregonem roku 1992, později s kytaristou Johnem McLaughlinem, a když…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 21 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
