„Budeme asi muset oprášit a vytáhnout ze sklepa Marxe a přečíst si jeho řádky o rozporu práce a kapitálu.“ I toto odeznělo na 1. máje v rámci celorepublikových cviků Slovenské levice. Marxe tentokrát ale nevzýval dělnický předák Ján Ľupták ani vůdce stále hlasitější autentické KSS Vladimír Ďaďo. Copyright patří novému předsedovi Strany demokratické levice (SDĽ) Jozefu Migašovi.
Překombinovaná hra
Většinová důvěra delegátů 4. sjezdu SDĽ v Nitře bývalému komunistickému aparátčíkovi, absolventu sovětské univerzity, později působícímu na bratislavské Vysoké škole politické i přímo na ÚV KSS, navíc s dvojnásobným záznamem v evidenci důvěrníků StB, byla sice překvapivým, nicméně logickým a zákonitým vyvrcholením nynějších procesů v postkomunistické straně. Překvapení se týká roviny personální - nebývá zvykem, aby se přes blok dvou jasných favoritů propasíroval k nejvyšší stranické funkci politicky neznámý třetí vzadu. Navíc „greenhorn“, stojící dlouhou dobu úplně mimo partajní dění, přicházející z dálky - v Migašově případě ze slovenské ambasády v Kyjevě, kde působí jako slovenský velvyslanec.Dva zmínění favorité zápasící o mocenské ovládnutí strany ovšem svoji partii tak překombinovali, že se jim závěr zcela vymkl zpod kontroly. Poté, co kompromisní kandidát Robert Fico odstoupil s úmyslem vyklidit prostor „pragmatikům“ a jejich kandidátu Ľubomíru Fogašovi, pohoršení podvedených delegátů vyústilo v hromadné odevzdávání hlasů pro Migaše. A protože…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
