Necelých šest týdnů zbývá do prezidentských voleb v Rusku. A právě týden uplynul od okamžiku, kdy skončila registrace kandidátů. Jaké vyhlídky mají vlastně před sebou? Fakt, že ruská společnost prožívá krizi, že ruská ekonomika se jen zvolna stabilizuje a chaos na ruské politické scéně trvá, činí z 16. června datum významné pro Rusko i pro celý svět. Až příliš často opakované tvrzení, že prosincové parlamentní volby byly jen předehrou voleb prezidentských, nabývá mrazivě reálné podoby, připomeneme-li si vítězství Komunistické strany Ruské federace. Ta se - alespoň verbálně - netají svou připraveností změnit vše, čeho se v Rusku bolestnou realizací reforem podařilo dosáhnout.
Schází-li vůdce
Současná politická konstelace Ruska není pokračování reforem nikterak nakloněna. Do jisté míry stále platí příslovečný „personalistický“ princip, který svého času podporoval i Západ svou jednoznačnou sázkou zprvu na Michaila Gorbačova posléze na Borise Jelcina.Proto jsou také roztříštěni a rozmělněni nejenom demokraté, reprezentovaní hlavně Demokratickou volbou Ruska Jegora Gajdara a blokem Jabloko Grigorije Javlinského. Totéž platí i pro levici, představovanou vedle Zjuganovovy Komunistické strany Ruské federace i dalšími subjekty, nesrovnatelně radikálnějšími a ve svých snahách o návrat ke starým pořádkům nesporně razantnějšími.Z této roztříštěnosti i zmíněného „personalismu“ plyne určité nebezpečí: schází-li nejenom silný, ale i obecně uznávaný lídr, který…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
