Zhruba ve stejné době, kdy se Vlastimil Třešňák dočkal nejvyššího ocenění svého románu Klíč je pod rohožkou v anketě LN Kniha roku, vyšlo s daleko menším rozruchem jeho nové album, nazvané Koláž (B and M Music). Po prvním sólovém albu Zeměměřič a poněkud rozpačitém hostování hudebníků na následující desce Koh-I-Noor slyšíme teď našeho zřejmě nejlepšího písničkáře s plnohodnotným doprovodem Jiřího, Milana N. a Petra N. Kormanových, Pavla Plánky a producenta Davida Kollera, což sám Třešňák označuje jako splněný sen. Slova nadšení, jimiž se o svých takto obohacených albech původně osamělí písničkáři vyjadřují, bývají až podezřele stejná. Výsledek ovšem není vždycky nejpřesvědčivější a pokaždé visí ve vzduchu klíčová otázka: Nebylo možno pokračovat spíše do hloubky s jedním nástrojem než do šíře, kterou poskytuje skupinový zvuk? a neví-li si písničkář rady s nástrojem, nebylo by řešením zpívat bez něj? To jistě Třešňákův případ není, ale určitým pochybnostem se nelze vyhnout ani v případě Koláže. Kapela totiž může být písničkářovi právě tak dobrým sluhou jako zlým pánem. O producentech nemluvě.
Ztráty a nálezy
S romskými hudebníky z rodiny Kormanů pracoval Vlasta Třešňák už v sedmdesátých letech. V téže sestavě, v jaké bylo natočeno album (navíc jsou zde jen bicí a perkuse), v poslední době také koncertuje. Muzikanti samozřejmě dodávají celé věci náležitý spád, přispívají ke zvukové barevnosti a vytvářejí prostor, který Třešňák - nyní především jako…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 21 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
