Baroko v Národním

Dramaturgie Národního divadla má nelehký úkol. Nehovoří k vyhraněnému publiku, které vyznává jistý styl, a proto vyhledává jisté divadlo. Již předem jsou vyloučeny hry příliš provokativní či tematicky mimořádně kontroverzní. Prostor sám jako by se bránil experimentu a vzrušivému hledání nového. Má však Národní divadlo plnit jen funkci muzea? Jednou z cest k naplnění jeho smyslu se může stát inscenování klasiky. Musí však mluvit k současnosti, a to nikoliv prostřednictvím odvážných forem, ale poselstvím, které má dnešku co říci. Takovým projektem je inscenace hry Zázračný mág Pedra Calderóna de la Barcy (překlad Miloslav Uličný, úprava Hana Burešová a Štěpán Otčenášek, hudba Petr Kofroň, scéna a kostýmy Karel Glogr, dramaturgie Johana Kudláčková a Štěpán Otčenášek, režie Hana Burešová), která měla premiéru 9. února.Calderón de la Barca se narodil počátkem sedmnáctého století a za svůj život napsal kolem dvou set her, které bohatým dějem, mísením žánrů, napětím i komikou hovořily k širokému okruhu diváků dvorských představení i lidových slavností. Úkol dramaturgie Národního divadla je po více než tři sta letech v něčem podobný - představení by rovněž měla oslovovat širokou škálu publika a uspokojit jak návštěvníky zkušené a vybíravé, tak i obecenstvo vpravdě lidové. Snad i proto byl vybrán zrovna Calderón.

Hra s naivitou

Zázračný mág letos vstoupil na české jeviště poprvé a šťastně. Scénu historické budovy Národního divadla ovládlo baroko se svými…