S blížícím se termínem zahájení mezivládní konference zemí Evropské unie, jejíž začátek je plánován na konec jara 1996, sílí diskuse kolem vytvoření Evropské monetární unie (EMU). To, které ze zemí splní fiskální kritéria stanovená maastrichtskou smlouvou (jde o velikost inflace, vládního zadlužení a rozpočtového kurzu), musí být totiž zřejmé před 1. červencem 1998. O tom, že k 1. lednu 1999 vznikne EMU, a tedy společná evropská měna, je již rozhodnuto bez ohledu na počet členských zemí, které maastrichtská kritéria k uvedenému datu splní. Je přitom všeobecně známo, že již nynější monetární (měnová) spolupráce v rámci EU je založena na německých institucích, normách a německé měně. Budou však ostatní členské země Unie schopny napodobit německý ekonomický úspěch do důsledku a přizpůsobit se jeho doporučením? a je vůbec pozice Bonnu dostatečně silná, aby dokázal prosadil vytvoření EMU a následně zajistit její stabilitu?
Osa Bonn - Paříž
Již více než rok uplynul od doby, kdy CDU uveřejnila svůj kontroverzní koncept, navrhující vytvoření skupiny zemí v čele s Německem a Francií, které by v integraci postupovaly rychleji než ostatní země EU. Právě splnění přísných maastrichtských kritérií bylo jednou z hlavních podmínek pro členství v této elitní skupině. Karl Lamers, zahraničně-politický mluvčí CDU a spoluautor zmíněného konceptu, nenechává ani dnes nikoho na pochybách, že vláda v Bonnu nehodlá od svých loňských návrhů ustoupit. Spíše naopak. Před…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 20 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
