Na zdravotním poli příměří před bitvou

Jemný deštík po bouři připomínaly zdravotnické události posledních tří týdnů. Občany, polekané dramatickým vyhlášením stávky lékařů, uklidnil její mírný, administrativní průběh. Definitivně si oddechli, když prezident Havel přemluvil doktora Ratha, aby stávku odvolal. Veřejnost s povděkem kvituje i lakonické poznámky ministra Stráského o tom, že se jeho plán daří. Obratnost nového ministra a jeho zběhlost ve zdravotnických problémech si ostatně chválí i parlament a lékaři. A aby byla idylka úplná, předhodila vláda (v dojemné shodě s lékaři) médiím pravého viníka všech potíží bílého rezortu: jsou to zdravotní pojišťovny, které rozhazují na platy svých úředníků miliardy. Kabinet proto také doporučil parlamentu, aby většině z nich neschválil pojistný plán na příští rok, a Stráský došel dokonce tak daleko, že s kolegou Kočárníkem začal diskutovat o možnosti zachovat pouze jedinou Všeobecnou zdravotní pojišťovnu.

Celá věc má jednu vadu na kráse: kam se poděly mzdové požadavky lékařů, které se ještě počátkem měsíce zdály být nesplnitelné? Samozřejmě nezmizely, pouze se o nich nemluví. Splnitelné ovšem také nejsou o nic víc než před měsícem. Nepomůže, když ministr Stráský uspoří před koncem roku 300 milionů korun na lécích, ani když vláda udělá s pojišťovnami krátký proces a ušetří podle optimistických předpovědí pro příští rok dvě miliardy. Tím se neodstraní ani současný šestimiliardový zdravotnický dluh.

Pořád tedy platí stejná věta jako počátkem měsíce: pokud…