Bomba pod Chemapolem

Od výbuchu nastražené bomby, která na kusy roztrhala automobil i tělo zlínského podnikatele Miroslava Kovaříka, uplynulo přesně půl roku. Vyšetřovatelé za tu dobu nasbírali horu výpovědí a svědectví, samotná vražda je však stejně nejasná jako na počátku. Shromážděné důkazy dokonce podle policistů nedovolují se stoprocentní jistotou potvrdit, že za atentátem stály daňové podvody založené na kšeftech s naftou. Ze slov řady vyslechnutých podnikatelů ovšem vyplývá, že je to nejpravděpodobnější verze. Jeden svědek (jméno není z pochopitelných důvodů možné zveřejnit) policii rozkryl Kovaříkovu rozsáhlou, zhruba padesátičlennou síť distribučních firem. Zavražděný podnikatel měl pod kontrolou nejen oficiální prodejce, ale zároveň prý organizoval i daňové podvody. K tomu účelu měl k dispozici několik fiktivních společností, v nichž se lehké topné oleje (LTO) „měnily“ - prostým přejmenováním v dokumentech - na chemicky totožnou naftu. Řetěz podle svědka začínal téměř vždy v akciové společnosti Chemapol, největším tuzemském dovozci LTO. Z hlediska zákonů je však tato obří firma čistá: oleje totiž okamžitě rozprodávala desítkám jiných společností a sama je na naftu nikdy neměnila.

Dobře načasovaná bomba

Podle citovaného svědka se ve kšeftech s ropnými produkty vždy platilo dopředu a v hotovosti. Takže Kovařík prý nejprve vybral od lidí ze své sítě peníze a teprve poté zorganizoval dodávku. Někdo investoval půl milionu, někdo desetkrát víc. Při každé transakci…