Na to, zda po listopadu nějak výrazně klesla míra redistribuce, se lze dívat dvojím způsobem. Jde především o to, jestli do státního přerozdělování započteme sazby zdravotního pojišťení, či nikoliv. Jak vidíme na tabulce č. 1, v prvních čtyřech sledovaných letech bylo zdravotnictví financováno fiskálně, od ledna 1993 je od rozpočtu odděleno. Státní úředník - a je to vcelku pochopitelné - nerad zdravotní pojištění do celkové míry přerozdělování započítává. Jednou není součástí státního rozpočtu, takže… Liberál uvažuje jinak: do přerozdělování zařazuje každou platbu, která je povinná, tedy všechny peníze, s kterými nemůže občan naložit podle svého uvážení. Takový pohled může pochopitelně „nadržovat“ například Spojeným státům, kde je zdravotní pojištění nepovinné, ale celkové výdaje na zdravotnictví největší na světě. To liberála nezajímá. Když je nějaký odvod povinný, tak je povinný a tečka. Stát prostě rozhoduje za vás. A to i v případě, když povinně odvádíte platbu třeba na nějaký individuální účet.Na tabulce vidíme, že k největšímu poklesu míry přerozdělování došlo v roce 1993. Pokles byl tak prudký, že ho nelze vysvětlit pouze ukončením financování zdravotnictví prostřednictvím státního rozpočtu. Dalším důvodem je konec rozpočtového přerozdělování směrem na Slovensko (konec „karpatského penězovodu“). Očistíme-li pokles od těchto skutečností, zjistíme, že celkové snížení není ani zdaleka tak výrazné.
Záhady roku 1996
Naše další údaje vycházejí…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 21 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
