Patnáctého srpna se centrální banky USA, Japonska a Německa, tedy správci tří nejdůležitějších světových měn, dohodly na společných krocích, které měly posílit a akcelerovat vzestup kurzu amerického dolaru vůči německé marce a japonskému jenu. Takováto společná akce je něčím velmi neobvyklým. Na její režii je přitom třeba ocenit dokonalé načasování, utajení veškerých příprav a využití momentu překvapení. Bankéři využili nejospalejších dnů letní sezony (objem měnových transakcí byl jeden z nejnižších v roce) a masivními intervencemi na všech hlavních trzích najednou dosáhli toho, že za jediný den poskočil dolar o 2,8 % vůči marce a o 3,4 % vůči jenu. K čemu ale toto opatření vlastně bylo?
Zázrak se nekoná
Nutno poznamenat, že dolar mírně roste již delší dobu. Od 19. dubna, kdy jeho kurz vůči jenu dosáhl historicky nejnižších hodnot, stoupla jeho hodnota o 15 %. Nicméně na grafu je vidět, že americká měna v dlouhodobém horizontu vůči německé a japonské měně setrvale klesá. Srpnový „zázrak“ je tedy vlastně nicotný oproti vývoji v posledních deseti letech, kdy dolar ztratil 60 % své hodnoty vůči marce a 70 % vůči jenu. Nejdůležitější otázkou tedy je, zda se jedná o dlouhodobou změnu trendu. Ani opakované intervence centrálních bank tedy nezmění to, co naznačují dlouhodobé faktory, které zásadně ovlivňují makroekonomickou situaci zmíněných tří zemí. Předně se v poslední době stabilizuje či nebývale roste mnoho rozvojových a některé postkomunistické…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 21 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
