Dědictví turecké hrozby

Nedávné dobytí Krajiny obrátilo pozornost k historii srbských menšin v Chorvatsku. Jejich vznik úzce souvisí s dějinami rakouské Vojenské hranice. (Ta se v době své existence také nazývala „Krajinou“ - v srbochorvatštině znamená toto slovo asi tolik co naše „pohraničí“.) Toto území na jihovýchodním pomezí habsburského mocnářství bylo vytvořeno na obranu proti turecké expanzi a postupně sahalo od Jadranu přes jižní část Chorvatska a Slavonie po Banát a Sedmihradsko. Dějiny Vojenské hranice se rozpadají na čtyři etapy: v prvých třech byla budována a přizpůsobována změnám v oblasti, ve čtvrté - když zanikly důvody její existence - byla zrušena. Právě vojenská hranice za 500 let svého trvání značně ovlivnila etnické složení místního obyvatelstva a - jak jsme právě viděli - její dědictví je stále živé.

Chodové Balkánu

Vojenská hranice vzniká po bitvě na Kosovu poli (1389), kdy uherský král Zikmund Lucemburský odevzdal Seňský kapitanát hrabatům Celským, jejichž vojsko, složené většinou z německých žoldnéřů, mělo bránit tuto část hranic proti dalšímu postupu Turků. Pohraniční obyvatelstvo získávalo různé výsady, aby při nedostatku pravidelného vojska bylo samo motivováno k obraně. Příliv srbských uprchlíků z tureckého záboru do Vojenské hranice je doložen již za vlády Matyáše Korvína, který jich mnoho usadil ve vylidněném území v hrabství Lickém a Krbavském, zvaném tehdy příznačně Desertum primum, s právem pozemkového vlastnictví, osvobození od daní i…