V Katyni bez smíření

Vězně naháněli z vagonů na nákladní automobily a po polních cestách odváželi hluboko do lesa. Když se někdo vzpíral, přehodili mu přes hlavu jeho vlastní plášť, rukávy mu zavázali kolem krku a tak ho vedli na okraj jámy. Ti, kteří na smrt čekali klidně, museli snést strašlivý pohled. Ve velké jámě, napěchované až po okraj, leželi jejich druhové, střídavě, tváře k nohám, jako sardinky. Po tělech skákali vojáci NKVD, sešlapávali je a jako řezníci se brodili krví. Tato slova napsal v roce 1943 ve zprávě zpracované z popudu vlády referent pro polské záležitosti britského ministerstva zahraničních věcí Sir Owen O`Malley. Jeho zpráva však byla zařazena mezi přísně tajné materiály - jako mnohé podobné, jež v té době vznikly v zemích protihitlerovské koalice - a o masakru polských vojáků v Katyni na jaře 1940 nadlouho zavládlo mlčení.

Co v Polsku ví i malé dítě

Po anexi východního území Polska Sovětským svazem v roce 1939 bylo v první etapě uvězněno asi 180 000 Poláků. Většina z nich byla deportována na Sibiř za polární kruh a do Kazachstánu. Necelých 15 000 armádních důstojníků a policistů a také přes 7 000 představitelů tzv. vyšších vrstev inteligence (gymnazijní a univerzitní profesory, lékaře, učitele, soudce a prokurátory) potkal jiný osud. Na základě rozhodnutí sovětského politbyra byli v dubnu a v květnu 1940 jako „politicky nepřátelský živel“ téměř všichni povražděni. Vojáci a policisté byli zastřeleni v Katyni u Smolenska, v Mjedném u Tveru a v…