Úžasné konby profesora Hrona

O podivuhodných myšlenkových výkonech c. k. gymnaziálního profesora matematiky a fyziky v Hradci Králové Jakuba Hrona Metánovského (1840–1921) dlouho věděli jen jeho žáci (patřil k nim i Alois Rašín) a lidé z nejbližšího okolí. Svůj první odborný spis Tři záhady měřickopočetné vydal až ve svých čtyřiapadesáti letech, rychle však následovaly další: Čujba a jsoucno prostora, Objev a popis nových pravidelných hranatin, Nová určba odlehlot oběžnicových ode Sluna. Takový nápor invence nervy jeho nadřízených neunesly, a byl proto předčasně penzionován, čímž se mu uvolnila cesta k dalším myšlenkovým aktivitám a objevům.

Cesta z chaotické skutečnosti

Po fyzice, geometrii a astronomii upoutala jeho pozornost filologie. Užíváním osobitého jazyka byl známý již dříve (například studenty nazýval bažáky, soudě, že baží po vzdělání, profesor byl zpyták, inspektor pozorovák), teprve nyní však mohl svůj jazykový přínos náležitě systematizovat. Své dílo posléze korunoval filozofií - libomudravnou, jak říkal, v níž dospěl od etiky a logiky přes básnicky pojatou ontologii a noetiku až ke zcela originální kosmologii. Pominout nelze ani jeho vynálezy. Nejúspěšnější byl buňáť, nevysychající kalamář, s nímž bohužel přišel v době, kdy se už prosazovalo plnicí pero. Pomocí svého kulstínměru měřil vzdálenosti hvězd. Na realizaci vzduchoplaveckých projektů mu většinou chyběly finanční prostředky, takže vyjma pokusu s balonem ve tvaru slona skončily u náčrtů. A mimo to…