Zákon o zadávání veřejných zakázek není ještě v platnosti ani půl roku, ale už je zřejmé, že nefunguje tak, jak by měl. Přitom s jeho přijetím bylo spojeno mnoho očekávání - úspora státních prostředků, zamezení korupce, konec zvýhodňování i diskriminace dodavatelů podle libovůle úředníků. „Veřejné zakázky, a tedy státní peníze budou konečně pod kontrolou,“ jásal před osmi měsíci ministr pro hospodářskou soutěž Stanislav Bělehrádek.
Komise to zvládne
Námitky, které zazněly v době přípravy zákona, se týkaly převážně ustanovení, podle nichž mají být domácí firmy při výběrových řízeních preferovány před zahraničními společnostmi. Jen málokdo tehdy upozorňoval na nejasné formulace zákona, které mohou umožnit státním úředníkům výběrové řízení zmanipulovat. Dnes, po půl roce, se ukazuje, že právě zde je největší slabina: vedení státní instituce sice už nemůže zadat dodávku komukoliv, může však libovolně určit výběrovou komisi, která pak zakázku přiklepne tomu „správnému zájemci“. Neúspěšní uchazeči nemají prakticky žádnou možnost odvolání. Mohou sice podat námitku na Ministerstvo pro hospodářskou soutěž, ale jen v případě formálních chyb v řízení (například při vyhlášení soutěže, otevírání obálek atd.). Rozhodnutí komise nelze změnit.Jak může takový výběr vypadat, lze ilustrovat na příkladu Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního. Na začátku května tam skončilo výběrové řízení na dodávky fólií, na které se kreslí mapy. Vítězná firma měla získat…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
