Majitel osmimilionového kufříku čeká na soud

Malý podsaditý muž si ostražitě prohlíží ulici přes skleněnou výplň dveří. Je čtvrt hodiny po skončení pracovní doby, když osamocen vyrazí ven bočním vchodem pro zaměstnance. „Nechtěl byste toho nechat?“ napomíná polohlasem fotícího novináře, aniž zpomalí svou ostrou chůzi. Teprve na otázku, zda si nechce promluvit, se zastaví a zvýší hlas: „Nechci! A jestli ty fotografie zveřejníte, budu vás žalovat.“

Řadový referent Ministerstva financí Jaroslav Lizner se rozhodl mlčet, dokud nezačne proces, v němž ho státní zástupkyně pro Prahu 7 viní z korupce. Lépe řečeno z toho, že ještě jako ředitel Centra kuponové privatizace a Střediska cenných papírů si vyžádal a přijal úplatek. Protože se však obvodní soud neshodl s městským, zda Liznerův kšeft nebyl také zneužitím pravomoci veřejného činitele a zneužitím informací v obchodním styku, čeká se na rozhodnutí vrchního soudu.

Ačkoli je dnes po ministru Kočárníkovi suverénně nejznámějším úředníkem resortu financí, doktor Lizner svůj životní styl nijak nezměnil: do práce chodí dochvilně, co čtrnáct dní podle sousedů jezdí s rodinou na víkendovou chalupu, dokonce si ani nedal oholit bradku. Tisková mluvčí ministerstva Ludmila Nutilová nevidí nic divného na tom, že Kočárníkovo vedení sice obviněného úředníka pro ztrátu důvěry odvolalo z ředitelských funkcí, ale na druhou stranu mu důvěřuje natolik, aby ho zaměstnalo v oddělení, kde se vyvíjí daňová soustava. Co přesně bývalý ředitel dělá, považuje mluvčí za důvěrnou…