Finské dějiny jako ementál
S velkým zájmem jsem četl článek L. Mertla (Respekt č. 13/95) o postřezích ze zájezdu do Finska. Bohužel jej však musím na několika místech opravit. Opravdu stěží lze mluvit o nějakém „vyrvání ze švédského područí“ v r. 1809. Byl to prostě ruský mocenský zisk, Rusko a Švédsko spolu zápasily o převahu na Baltu po staletí. Doba ruského panství, 19. století, je zato vyplněna bojem nejen finských sedláků a rybářů, ale také švédsky mluvící inteligence a šlechty ve Finsku usedlé o práva finštiny ve školství a ve veřejné správě a za skutečnou autonomii Finského velkoknížectví. To vytvořilo zcela specifické podmínky vzájemného vztahu mezi Finy a švédskou menšinou ve Finsku, zcela jiné, než tomu bylo jinde ve východní a střední Evropě. Nejlepším důkazem je fakt, že od r. 1918 až dodnes je švédština druhým oficiálním jazykem ve Finsku, ač finských Švédů je jen 300 tisíc, tj. asi 5 % obyvatel. Pokud jde o uváděná data: Finsko vyhlásilo nezávislost 6. 12. 1917, sovětská vláda ji uznala 31. 12. 1917, tedy nikoli až v r. 1918. Ovšem to byla jen formalita, v lednu 1918 propukla ve Finsku několikaměsíční, velmi krvavá občanská válka. Finské rudé gardy, samozřejmě podporované rudými gardami ruskými (z Petrohradu je to sem přece jen skok!), usilovaly nastolit také ve Finsku sovětský režim. V občanské válce vyhráli nakonec tzv. „bílí“,…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
