Satan mezi námi

Na vánočním trhu se v českých knihkupectvích objevila zvláštní kniha. Dala se získat jen pod pultem a její jméno se vyslovovalo šeptem. Každý ze zájemců přitom věděl, co si odnáší v tašce: šest set stran zatížených prokletím a nálepkou smrti. Světově proslulé dílo, kvůli kterému dosud zahynulo šedesát lidí a jehož autor je už léta nucen se skrývat před fanatickými zabijáky. Satanské verše.

Živí mohou mluvit

„Jestli Bůh existuje, nemyslím, že by se kvůli mé knize příliš hněval. Nebyl by to přece Bůh, kdyby jeho trůn mohl ohrozit pouhý román,“ prohlásil krátce po vydání svých Satanských veršů britský spisovatel Salman Rushdie. S pokáním však neuspěl: kolem jeho textu totiž nikdy ani na chvíli nešlo o boží, nýbrž o čistě lidský hněv.Celý „případ Rushdie“ je dostatečně znám i dnes, přestože od doby, kdy ho byly plné noviny a televize, už uplynulo dlouhých šest let. V éře masmediálního zpravodajství je to věčnost: za tu dobu oblétly svět a upadly v zapomnění dramata a tragédie neskonale hrozivější, senzačnější nebo přinejmenším dotýkající se mnohem většího počtu lidí. O co tady konec konců jde? Jeden spisovatel napsal román, který pobouřil stoupence jedné náboženské víry. Jeden kněz této víry se rozlobil natolik, že knihu proklel a jejího autora odsoudil k smrti. To je ve stručnosti vše. Spisovatel žije dál (musí se ovšem skrývat), ale i kdyby byl zabit, šlo by pořád jen o jeden život, o jednu smrt. Proč vlastně klatba vyslovená nad prostořekým…