Únava ze summitů

Minulý týden proběhl v Kodani summit 180 zemí a řady nezávislých expertů o sociálním rozvoji, který si kladl za cíl diskutovat o tom, jak odstranit „absolutní chudobu“, „sociální diskriminaci“ a jak zavést „plnou, produktivní zaměstnanost“. Spojené národy sice slaví padesáté výročí, ale potíž je v tom, že podobných monstrózních akci bylo v posledních pěti letech příliš. V roce 1990 proběhl summit dětí, v roce 1992 se konal ekologický „summit Země“ v Rio de Janeiru, v roce 1993 konference o lidských právech, vloni káhirská konference o přelidnění a na letošní září je svolán summit o problémech a postavení žen do Pekingu (!).Ve srovnání s konferencí v Rio de Janeiru se v Kodani objevilo jenom minimum hvězdných politických lídrů: přijel Nelson Mandela, Helmut Kohl, Francois Mitterand, americký viceprezident Al Gore (doprovázen Hillary Clintonovou). Zatímco v Riu byl nejkontroverznějším účastníkem Fidel Castro, v Kodani ho svou účastí nahradil čínský premiér Li Pcheng, hlavní iniciátor masakru na náměstí Tian-an-men.

Prioritou musí být lidský kapitál

Jenom málokdo očekával od kodaňského summitu nějaké zásadní mezinárodních dohody. Účastníci se například v deklaraci dohodli na naléhavé potřebě snížit zadluženost třetího světa, a to především afrických zemí. Jenomže zadluženosti se už dlouhodobě věnují jiné instituce, především pak Mezinárodní měnový fond a Světová banka. Ty rozvojové země, které začínají v posledních deseti či patnácti letech…