Žít je tak snadné aneb Hamburger všechno vyřeší
Pohled Václava Bělohradského v článku Hamburger & džíny & demokracie (Respekt č.4) je bezesporu neotřelý a ve svých konečných vývodech i sympatický. Přesto jeho mnohá tvrzení ve mně vyvolávají přinejmenším pochybnosti. Jak je patrné i z jiných Bělohradského článků, má autor obavy z fundamentalismu a jej provázejícího fanatismu. Tyto obavy s ním sdílím, avšak na rozdíl od něho si nemyslím, že skutečná obrana proti nim je v mcdonaldizaci společnosti, která boří tradice a „vnáší anarchii do společenských pravidel a kódů“ a tím potažmo umožňuje větší svobodu. Osobně ve mně mcdonaldovské bufety nevzbuzují pocit ohrožení, ale ani volnosti a svobody, a ptám se, zda je autor přece jen trochu nepřeceňuje, když v nich spatřuje prostor, „kde vzniká planetární občanská společnost“ a „který přispívá k prosazení demokratického životního stylu“.
Řešení se jen odsouvá
Předně je otázkou, zda ten, kdo ke své svobodě potřebuje nutně neutrální prostor, je vskutku svobodný. Nejde spíše o znak jisté nesvobody, vlastní nezakotvenosti i neschopnosti obhájit svou jinakost? Už fakt, že člověk uprostřed cizího prostředí „pociťuje úzkost z toho, že je jiný než ostatní“, ukazuje k dosti silné závislosti na své vlastní, třeba vůbec nereflektovatelné tradici a je to vlastně svým způsobem projev xenofobie. Řešením xenofobie však podle mne není mcdonaldizace - ta problém nikoli řeší a zvládá, nýbrž pouze odsunuje; ve chvíli, kdy z…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 18 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
