Větrné mlýny Visegrádu
Zbytečné rozmíšky mezi Prahou a Varšavou poškozují obě strany
Česko-polské vztahy nebyly ve 20. století ještě nikdy tak dobré jako dnes, po pádu komunistického režimu v obou zemích. A přece lze už nějaký čas pozorovat, jak se na obou stranách zdůrazňují názorové rozdíly a jak je rostoucí nedůvěra mezi Varšavou a Prahou stále častěji provázena uštěpačnými komentáři politiků a sdělovacích prostředků obou zemí.
Konec sousedských mýtů
V meziválečném období vrhl na česko-polské vztahy dlouhý stín územní spor o Těšínsko. Když v obou zemích vzali do rukou moc komunisté, atmosféra vzájemných vztahů se oficiálně zlepšila, ve skutečnosti však byla společnost v obou zemích pečlivě izolována. To napomáhalo upevnění negativních představ o sousedech, které byly z propagandistických důvodů v obou zemích vytvořeny mezi dvěma světovými válkami. Jak čas plynul, začal se v Polsku k negativnímu obrazu Čecha přidružovat pocit povýšené lhostejnosti. Nejlépe jej ilustrují slova jistého studenta elitního varšavského gymnázia, který na otázku ohledně svého názoru na obyvatele tehdejšího Československa odpověděl: "Žijí tam někde za horami, sem tam nás trochu přiotráví, občas vidíme nějaký jejich film, někdo od nás tam jede na dovolenou nebo šmelit - a to je všechno. Slovo Čech jde jedním uchem tam a druhým ven."Svoboda, otevření hranic a tržní hospodářství samozřejmě začaly nesmlouvavě prověřovat stereotypy ve vzájemném nazírání. Mýtus …
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 19 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
