Prostě jen existujeme, jako zajíci nebo jeleni
Čeští aristrokrati A.D. 1994
V roce 1918 zrušilo Národní shromáždění České republiky „šlechtictví a řády, jakož i veškerá z nich plynoucí práva“. Bývalí šlechtici u nás od té doby nesměli užívat svého rodného jména „s přídomkem nebo dodatkem vyznačujícím šlechtictví“. O třicet let později byli potomci aristokratických rodů komunisty zbaveni i majetku.Obrat přinesl až listopad 89. Restituční zákony umožnily šlechtě ujmout se rodových panství, řada aristokratů se znovu etablovala ve vysokých postech společenského a politického života.Spolu s návratem téměř zapomenutých jmen se přirozeně vrátila i debata, co tato jména reprezentují. Minulost a tradici? Přežitek a směšný luxus? Starostlivé správce svěřených majetků, či neprávem hýčkaná dítka štěstěny? Nositele nepostradatelných ctností, jako je zdvořilost, hrdost a čest, nebo rozmařilé parazity, kteří zbohatli na mozolech lidu? Odpovědi se různí podle sociálního postavení i politické příslušnosti diskutujících. Jak se ale na svůj úděl v Čechách devadesátých let 20.století dívají sami šlechtici?
Umřít v boji
„Aristokrati dřív přinášeli do života jistou noblesu. Statečnost a pevnost. Nešlo jen o tituly. Šlechtic, který nepadl v boji, smrděl. Dnes ale nikdo v boji umřít nechce.“ Nejstarší žijící potomek české šlechty Jindřich Kolowrat (96) se vrátil do republiky v roce 1990 - po dvaačtyřiceti letech. Únor 1948 ho zastihl v Turecku, kde tenkrát…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 19 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
