Dětské nejistoty podle Adlera
K drobné knize třetího z velkých psychoanalytiků
Pro pocit méněcennosti často užíváme populární pojem mindrák (zavedla ho kdysi Milena Jesenská), aniž bychom věděli, kde a jak vznikl původní termín Minderwertigkeitskomplex. Do oběhu ho uvedl významný rakouský psycholog Alfred Adler (1870–1937). Druhorozený, slabý a churavý syn nezámožného obchodníka s obilím se již v časném dětství rozhodl stát lékařem - snad i proto, že jeho mladší bratr, na kterého velmi žárlil, záhy zemřel. Od roku 1902 se stýkal s Freudem, ale již v r. 1911 se osamostatnil a vytvořil vlastní školu individuální psychologie. Ve Vídni založil vůbec první psychologicko-pedagogickou poradnu a jeho poradenská síť se postupně rozrostla na třicet poboček. Roku 1934 se Adler před hrozící perzekucí uchýlil do Ameriky. Freud se dožil 83 a Jung 86 let. Oba téměř doposledka neúnavně propagovali své myšlenky. Adler, který zemřel sedmašedesátiletý, nestačil ve ctižádostivém zápolení tří hlavních psychoanalytických škol vliv té své srovnatelně zajistit. Z významných prací, jichž napsal řadu, vyšly česky zatím jen Člověk, jaký jest (1935) a po dlouhé přestávce Umění rozumět (1993).V Psychologii dětí s výchovnými problémy, kterou nyní vydává nakladatelství Práh, shrnul Adler své zkušenosti pro praktické potřeby vychovatelů. Člověk bývá v dětství často poznamenán pochybnou výchovou - represí, rozmazlováním či nezájmem, a svou deformaci pak bezděčně přenáší na další…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 19 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
