Primátorské volby: spojit se lze i s ďáblem
V komunálních volbách šlo o „malé“ problémy a kandidáti se při nich často vybírali podle jiných kritérií, než je politická příslušnost. Proto je tak těžké určit, která strana vlastně vyhrála. O to zajímavější je sledovat styl, jakým se různé strany domáhají svého mocenského podílu na velkých radnicích. Přitom platí jednoduché pravidlo: čím je větší radnice, tím je vyšší i vypovídací hodnota příkladů povolebních koalic. S trochou nadsázky lze dokonce říci, že jde o svého druhu průzkum, který naznačuje, jak se asi mohou jednotlivé strany chovat i po velkých parlamentních volbách za osmnáct měsíců.
Každý s každým
Podobné „průzkumy“ jsou oblíbené například v Německu, jak svědčí případ červnových voleb ve spolkové zemi Sasko-Anhaltsko. Sociální demokraté tam měli po svém těsném vítězství dvě možnosti. Buď se domluvit na „velké koalici“ se svým hlavním rivalem CDU, nebo sestavit menšinovou vládu se Zelenými a přitom se spolehnout na tichou podporu několika postkomunistických poslanců. Zvolili druhou cestu a dali tím Kohlově CDU důležitý trumf do vítězné kampaně na pozdější parlamentní volby. Křesťanští demokraté totiž začali hlasitě varovat občany, že SPD může užít stejnou koaliční taktiku i v celoněmeckém měřítku. A pak by - podobně jako v Sasku-Anhaltsku - politická stabilita Německa závisela na rozmaru Honeckerových pohrobků, Co tedy na sebe prozradily české strany v komunálních volbách? Ve čtyřech ze sedmi…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 21 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
