Titánský úkol Václava Havla
365 dnů českého prezidenta
Před rokem byl Václav Havel zvolen prvním českým prezidentem. Po půlroční přestávce, v níž se odehrálo rozdělení Československa, se tak vrátil k prezidentování, byť v jiném státě a za jiných podmínek. Uplynulý rok zatím neumožňuje hlouběji hodnotit význam českého prezidentského úřadu ani Havlovo působení v něm. Důvod je zhruba dvojí. Rok 1993 se odvíjel ve znamení stability a klidu a naštěstí se nevyskytly - doma nebo v zahraničí - krizové situace, které by prověřily náš politický systém a znamenaly zatěžkávací zkoušku jak pro instituce, tak pro osobnosti. Kromě toho dosud není naplněn Senát, a lze předpokládat, že až se tak stane, pozmění se do určité míry i reálné postavení prezidenta. Přesto se můžeme pokusit určit, jak se naplňují představy a očekávání společnosti i samotného Václava Havla o roli a postavení českého prezidenta.
Revoluční prezidenti
Už během přípravy ústavy samostatného českého státu se objevil spor o to, jaké místo má zaujímat prezident v ústavním systému země. Šlo o to, zda se má stát pouhým „kladečem květin“, tj. osobností stojící v podstatě nad politickým systémem, která plní funkci převážně reprezentačního a integrujícího symbolu, nebo zda má být vybaven rozsáhlejšími kompetencemi, které by z něj učinily přímou součást mocenské struktury. V takovém případě by se například dělil s vládou o výkonnou moc, byl by protiváhou parlamentu, arbitrem při sporech mezi…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 20 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
